Šílenství jménem Notpron

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ VARUJE: PŘEČTENÍ NÁSLEDUJÍCÍHO ČLÁNKU MŮŽE VYVOLAT ZÁVISLOST, ŠÍLENSTVÍ A NEUVĚŘITELNOU FRUSTRACI!

Na psaní o hrách je na našem blogu odjakživa Lipča. Dnes ale musím tohle pravidlo porušit a napsat taky o jedné hře, díky které se bavím ve škole i doma už dlouho a často kvůli ní dokonce nespím :-) Mezi čtenáři našeho blogu je plno účastníků šifrovaček a hyperinteligentních lidí, takže tohle bude něco pro vás :-)))

Teď už konečně o samotné hře. Jmenuje se Notpron a je napsaná výhradně v jazyce HTML (maximálně php), což znamená, že ji můžete hrát pouze po internetu, ale na druhou stranu ji "rozjedete" prakticky na čemkoliv a jediné, co potřebujete je webový prohlížeč.
Hra samotná má potom velice jednoduchou strukturu a velice jednoduchá pravidla. Každý "level" je jedna webová stránka. Zpravidla se na ní nenachází nic jiného než nějaký obrázek s číslem levelu v rohu a vyhledávací okénko Googlu. Co uděláte a jak se dostanete dál je už pouze na vás.
Všímat si musíte prakticky všeho - od názvu stránky, přes ty nejmenší detaily v obrázku až po samotnou webovou adresu každé šifry. Nic není zakázáno (až na hledání řešení na internetu samozřejmě) a k prolomení šifry budete používat mnoho technik. Například zkoumání zdrojového kódu stránky je naprostou samozřejmostí u téměř každé šifry a téměř vždy se v něm nachází důležitá nápověda. Budete muset hledat na netu, časem pak upravovat obrázky nebo dokonce zvuk. Nutností je alespoň základní znalost angličtiny.

Teď se konečně dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Úvodní stránka hry se chlubí sloganem "the hardest riddle avalible on the internet", tedy volně přeloženo "nejtěžší hlavolam/rébus/hádanka na internetu". Následují opravdu povzbuzující statistika "Only 7 people have been certificated for finishing the game. That's about 0.0001% of all." Notpron má 140 levelů a pokud se chcete zařadit mezi těch 0,0001% lidí, kteří ji vyřešili, musíte projít všechny.

V době, kdy píšu tenhle článek jsem po celém dnu přemýšlení a zkoušení vyřešil 21. úroveň a pokud si hru zkusíte, sami poznáte, že dohrabat se sem je už celkem hardcore. Když se do Notpronu pustíte a budete do komentářů pod tímhle příspěvkem psát postupně svoje úspěchy a beatovat se (popř. si samozřejmě radit) bude to super. Když vás to bude nudit po prvních třech kliknutích...tak nic :-)

Adresa hry je http://www.deathball.net/notpron/.
K prvním tuším 10 levelům existují přímo u nich nápovědy a základní pravidla a pro pochopení jak hra funguje uvádím postup až do 3. levelu. Pokud se nechcete připravit o zábavu dál nečtětě.

LEVEL 1

Na obrázku vidíme dveře do domu. Stránka se jmenuje "Welcome" a na obrázku je nápis "Enter the door". Nečekaně - klikněte na dveře a jste v 2. levelu - jupíí :-))

LEVEL 2

Stránka se jmenuje "Something was in his way" a opět na ní vidíme dveře. Kliknutí na ně už ale nefunguje. Místo projítí dál se objeví hláška "The door is closed. Trick it or reach LEVEL3 in a different way!(Adress? Where is the hand pointing?" Při otevření zdrojového kódu stránky (Firefox: kliknutí pravým myšítkem někde na stránce --> Zobrazit zdrojový kód stránky) pak můžeme mezi HTML jazykem najít větu "General hints: Try all (except cheating) to get to the next screen, no matter what. It's no point and click thing!". Ruka nám ukazuje nahoru k adresovému řádku, v nápovědě se mluví o adrese a povolené je všehcno. Změňte v názvu stránky level2.htm na level3.htm a jste ve 3. kole!

Dál už je to na vás :-) Připomínám, že k několika prvním levelům jsou externí nápovědy (po kliknutí na Hints and Rules) a že pokud budete chtít a už fakt nebude vědět co, můžu poradit...ale zatím jenom do levelu 22 :-))

Hodně štěstí ;-)

Why are they after me?

Hláška z nadpisu odkazuje na dnes už starší film "Nepřítel státu". Ve své době byl hrozně cool a high tech a v základu šlo o to, že hlavního hrdinu sleduje vláda skrze satelity, mobilní telefony, štěnice a průmyslové kamery, aniž on by o tom měl vůbec tušení. Prostě ráj pro konspirační teoretiky.

Když si tak v hlavě představíte ten film a lidsku paranoju vůči "očipování" a ztrátě soukromí, pak velmi komicky působí nová Google služba Latitude. Díky ní se můžete dobrovolně nechat sledovat pomocí mobilního telefonu a satelitů od svých přátel a kdo ví od koho ještě. Ráj pro konspirační teoretiky číslo dvě.

Ale o nějaké sledování lidí mně nejde. Já bych se spíš chtěl zamyslet nad využitím této služby. V recenzích jsem většinou našel hlášky typu "víte,kde jsou vaši kamarádi" - což ale není využití služby, to je jaksi její definice. Může být vtipné sledovat, kde kdo je a jestli náhodou není kousek od vás a pak mu zavolat atd atd, ale nějak to není ono. Stojí to prachy a po chvilce to nejspíš omrzí. Tak co dál. Našel jsem ještě "víte, kde jsou vaše děti". Ok, to už má nějaký nápad. Nejsem rodič, ale chápu, že pro rodiče je tato informace důležitá. Takže pokud budou schopni vybavit své ratolesti telefonem, který tuto službu zvládne a zamezí tomu, aby děti byly schopny službu vypnout, může to být užitečné.

A na tom jsem skončil a nic jiného nenašel. Doufám, že se někdo kreativní najde a něco vymyslí a do té doby jen dva takové malé nástřely ode mne, které jsou spíše zábavné, než praktické, ale i to se cení.Možná někteří znáte deskovou hru "Scotland Yard". V ní je jedna postava zločince a několik policistů, kteří se pohybují po Londýně. Cílem zločince je uprchnout a cílem policistů je ho chytit - logicky. Háček je v tom, že zločinec je na herním plánu vidět jen jednou za X kol, kdežto umístění policistů je k vidění neustále. Celé je to samozřejmě složitější, ale tohle je základní princip. A teď si představte to samé v reálu s využitím mobilů a Latitude. Určíte si hranice města, zločince a policisty a interval, v jakém bude zločinec vysílat svoji polohu policistům. Doladíte to ještě upravením vítězných podmínek. Třeba když zločinec bude unikat po dvě hodiny, tak vyhrál a pro policisty je zas klíčové vidět zločince na vzdálenost menší, než 100 metrů, nebo ho obklíčit v nějaké formaci. V praxi by se určitě určilo, co je zábavnější a férovější. No a máte to. Zábavné využití Google Latitude.

Druhé využití je opravdu specifické - představte si klasickou šifrovačku. Týmy bloudí, organizátoři je dohledávají a netuší, kde a jak moc se kdo zasekl. No a zkuste všem týmům dát (ve smyslu že si ho seženou samy :-) mobil s Latitude a někde jinde mějte organizátora u počítače, který bude vidět jejich polohu(nemusí to být nonstop, třeba jen každou půl hodinku...hodinku) a hned máte dobrou představu, jak se hra vyvíjí a můžou z toho být i pěkné statistiky. Podle mého názoru šikovné. Asi hůř proveditelné, ale pořád zajímavý nápad.

No a teď zkuste zapracovat vy...napadá vás nějaký zajímavý způsob využití téhle služby?

Btw pokud se nějaký z mých nápadů ujme, čekám výnosy z vlastnických práv :-)

Jak jsme (ne)jeli na Buena Vistu aneb zkurvená zima

Omlouvám se za asi první sprosté slovo v nadpisu článků našeho blogu, ale bohužel pro vás je svoboda slova využívaná (a zneužívaná) především na internetu a já su fakt nasranej. Důvod? Tahle krátká fotoreportáž by ho měla objasnit.

7.1. Blíží se moje 20tiny a mamku napadl geniální dárek. V Praze má koncertovat Buena Vista Social Club. Kubánská kapela s proměnlivým složením, ve které zpívaly, hrály a celosvětově se proslavily největší legendy kubánské hudební scény. Kapela, která pro mě zosobňuje latino hudbu, kterou jsem mnoho let poslouchal na tréninku i doma, tvrdě na ni dřel, ale o to víc ji měl rád. Krásný dárek ke 20tinám, který ale bohužel mamka objevila příliš pozdě a lístky nestihla koupit.

17.1. Mamka zjišťuje, že Buena Vista bude i v Bratislavě a okamžitě mi o tom dává vědět. Bratislava se zdá ideální. Blíž než Praha a dokonce dávají 20% slevy na studentský ISIC karty. Koncert chce slyšet i taťka a Evička a tak se počet objednávaných lístků mění na 4. Vybíráme si ty nejlevnější za 20 eur.
23.1 Sleva na ISIC bohužel přes webové rozhraní nejde uplatnit a tak se i s Evičkou stavujeme na pobočku. Ani tam slevu nedokáží zadat a tak lístky pouze rezervujeme s tím, že během víkendu se všechno určitě vyřeší. Začínáme se těšit.
26.1. Mamce dochází omluvný email. Sleva lze uplatnit pouze na slovenské ISIC karty. Co to jako je za trapnou výmluvu? ISIC karty jsou přece mezinárodní!! No nevadí...HLAVNĚ, ŽE NA KONCERT POJEDEME A BUENU UVIDÍME. Po koncertě je avizovaná after party v klubu SaintTropez se všemi členy kapely a autogramiádou - NICE!
28.1. Lístky došly! No nejsou krásný? Už aby bylo 10.2.!


10.2. Už je 10.2.! Následující události se odehrály během tohoto dne.

08:30 Vstávám a nemůžu se dočkat večera. Hledám cestu ke Športovní hale Pasienky a GPSka i Google maps stanoví cestu zhruba na 2 hodiny. Koncert začíná v 7 a časová rezerva je nutná, takže stanovujeme dobu odjezdu na 4 hodiny.
09:00 Na Radiožurnálu poslouchám, že "D-dvojka" je od Bratislavy neprůjezdná a na Bratislavu tažená jedním pruhem.
12:00 Všichni se scházíme u oběda a vytahuju svoje poznatky o dálnici. Jsem uzemněn s tím, že teplota jde nad nulu, venku už nesněží a do 4 to určitě bude průjezdný.
15:00 Taťka telefonuje ať se nachystáme - venku začíná sněhový peklo a cesta nebude tak v pohodě, jak původně mysleli.
15:30 Vyjíždíme z domu. Na silnici už je 5cm sněhu a k Lipůvce jedeme průměrnou rychlostí 40km v hodině. Začínáme polemizovat o tom, že koncerty začínají předkapely a stačí nám, kdy dojedeme kolem 8, i když to nebude ideální. V rádiu hlásí, že Brno je totálně zasekaný a v autě začíná pomalu ale jistě klesat nálada.
16:13 Zastavujeme pod známým kopcem mezi Brnem a Lipůvkou. Uprostřed kopce stojí kamión a začíná se tvořit kolona. Kamión se ale začne rychlostí 1m/5min posouvat a tak začínáme počítat pouze se zpožděním. Poprvé vytahuju foťák, abych zdokumentoval situaci se slovy: "No to bude parádní článek na blog!" Z výrazu Evičky můžete vyčíst, že nálada je zatím dobrá, i když viditelnost je téměř nulová (viz okno za Evičkou) a venku řádí blizard. Fotky můžete zvětšit kliknutím.


16:20 Sranda končí. Kamion sice kopec vyjel, ale my zjišťujeme, že nejel tak pomalu, protože by nemohl. Před ním je totiž kolona, ve které jsou desítky dalších aut a kamionů. K tomu zprávy o neprůjezdném Brně a neznámý stav dálnice...deprese začíná.
16:30 Situace začíná vypadat beznědějně, když kolem nás projíždí dvě silničářská auta. Přichází moment naděje.



16:40 Nálada je na...je pod bodem mrazu. Silničáři se zasekli neznámo kde a my jsme se už víc než půl hodiny nehnuli z místa. Jednoduchými počty zjišťujeme, že koncert se dá stihnout za předpokladu, že vyjedeme, projedem údajně neprůjezdným Brnem a na dálnici nebude žádný problém. Začiná to vypadat hodně černě. Pro ty co cestu znají přikládám fotku cedule, u které stojíme, aby pochopili, že do Brna je to skutečně ještě daleko.


17:00 Taťka je rozhodnut. Situace se nemění a nemá cenu stát další hodiny v koloně na jednom místě. Kolem nás už většina lidí otočila auta. Zůstali jenom největší tvrďáci. Začínám chápat, že situace je kritická a bojuju. Je jedno, že dojedem pozdě, ale hlavně, že je uvidíme a uslyšíme! Dyť je to Buena Vista SAKRA NE?!?!?!?

17:15 jsem utlučen argumenty. I kdyby se v nejbližší hodině kolona hnula můžeme kdykoliv narazit na další problém. Musíme projet Brno a dálnice je nejistá ještě víc. Otáčený volant na fotce znamená jediné - sen se rozplývá a my jedeme domů.
17:50 Jsme doma. Atmosféra a nálada se slovy moc dobře popsat nedá. Přesto naši odjíždí na bowling a mamka hlásí: "Tak nechcet aspoň jít s nama, dat si večeřu a pak jít dom krásným zimním počasím?" Musím přiznat, že v ten moment ode mně "krásná zima" schytala strašlivou porci nadávek, ze kterých jsme nahlas vyslovil díkybohu asi jen tři.
23:14 Je 23:14. Dopisuju tenhle článek, poslouchám BVSC, abych vám k němu vybral nějakou písničku a ptám se sám sebe: "Bylo potřeba TAK sprostého slova hned v nadpisu?" Odpovím si sám: "Sakra že jo!!!"

So Say We All

Dlouho jsem se bránil napsání krátkého článku o seriálu Battlestar Galactica (dále jen BSG). Říkal jsem si, že to stejně nikoho nezajímá a já to nedokážu prodat tak dobře, aby se na to někdo začal koukat. Ale včera jsem změnil názor, když jsem se dozvěděl, že od příštího týdne bude jeden nejmenovaný bulvární deník každé dva týdny k výtisku přikládat i DVD s několika díly tohoto seriálu za klasickou cenu 49 Kč. Každý díl bude mít anglický i český dabing, titulky a několik bonusů. První DVD bude obsahovat úvodní 3 hodiny dlouhý film a pak už bude vycházet samotný seriál. Poměr kvalita+kvantita/cena je vcelku příznivý - přeci jen co 49 Kč, to 3x40 minut seriálu + bonusy a vystříhané scény, což tak odpovídá normálnímu filmu na levném DVD. A když už nic, tak úvodní film by si měl koupit každý. Takže se připravte na lehkou blogerskou masturbaci o tom, proč si tenhle seriál zaslouží vaši pozornost.



O čem to je? BSG je jeden z těch nových seriálů typu Lost či Dr. House, který se na zavedený žánr snaží dívat trochu jinak. Konkrétně tady na žánr sci-fi, který byl po dlouhá léta pro masové publikum definován hlavně seriály Star Trek a Star Gate (chtěl bych zdůraznit, že si nestěžuji, tyhle seriály miluju). Děj je relativně jednoduchý - kdysi dávno lidé žijící ve 12 koloniích na různých planetách vytvořili Cylony - roboty, kteří měli dělat jejich práci a řešit jejich spory. Ale roboti se vzbouřili (jak už to tak bývá) a vypukla válka. Pak se Cyloni náhle stáhli a nebylo o nich dlouhá léta slyšet. V tomto okamžiku začíná seriál. Cyloni se vracejí a promyšlený úderem v jednu chvíli likvidují život na 12 koloniích...přežívá pouze asi 50 000 lidí na několika civilních vesmírných lodích a hlavně na bitevní lodi Galactica (Battlestar je označení typu lodi). Odpor je irelevantní, zbývá jen útěk a malá naděje na přežití zbytku lidské rasy.

A v čem je toto jiné? Tak za prvé - formální stránka. Seriál je točen "reportážní" kamerou. Kdo neví, co to je, ať si vybaví film The Bourne Ultimatum.Takhle nějak to vypadá. Uvozovky jsem použil, protože kamera je použita i v záběrech vesmírných, kde samozřejmě žádný reportér není a kamera je virtuálně reportážní. Člověk tedy má pocit, že je přímo tam a i když smysly časem otupí, pořád jde o vcelku unikátní postup při natáčení seriálu. Zvukově je seriál taky velmi experimentální, což se o to hůř popisuje. Představte si náboženské chorály+hudbu skotských vysočin+africké bubny+smyčcový orchestr...máte?...no já vím, že ne, ale tak to prostě je.



Za druhé - celková atmosféra. Tenhle seriál není legrační. Tenhle seriál je o partě lidí, kteří přežili apokalypsu jen dílem náhody, jejich životy jsou neustále v nebezpečí a oni jsou odsouzeni k tomu přemýšlet, jestli by nakonec ta rychlá smrt na začátku nebyla lepší. Žádné proběhnutí hvězdnou bránou, vystřílení všech emzáků a pak všichni zpátky domů za zvuku sarkastických poznámek. Lidé tu umírají, zásoby se tenčí, zoufalství roste...nikdo není hrdina. Počet přeživších je malý a toto číslo neustále klesá

Za třetí a za poslední - a teď pozor - o tomto seriálu se dá PŘEMÝŠLET. A ne jen o tom, co bude dál. V seriálu se probírají politická i náboženská témata (a ta náboženská opravdu zhusta), protože přeživší potřebují vládu a potřebují morální vedení. A jak zvolíte vládu? Jak rozběhnete ekonomiku? Celý svět je pryč, jak to lidem rozumně vysvětlíte? A já sám jsem si v seriálu našel spoustu vodítek k dílům zlatého věku sci-fi. Skrze seriál můžete řešit Asimovy zákony robotiky, predeterminaci lidského života a existenci nadřazené inteligence A.C. Clarka či utopické úvahy Heinlainovy.

A to je důležité - každý si tu najde svoje. Klasický sci-fi příběh, vesmírné bitvy, mezilidské vztahy, morální, politické a náboženské problémy. A pro mladé kluky jsou tu i ty prsaté holky. Jděte do toho prostě.

As long as we have each other, we’ll never run out of problems

Jak mnozí vědí, mám rád hry a rád přemýšlím nad blbinama. Co se týče her, tak čím slabší je moje PC, tím míň hraju novinky a o to víc se zaměřuju na nezávislé projekty, u kterých se právě dá zamýšlet nad blbinama. Na některé hříčky občas odkazuji v sekci aktuálně a nechám to bez komentu (World of Goo, Crayon Physics Deluxe), ale dnešní hříčka si komentář zasluhuje.

Designér Petri Purho v rámci konference Nordic Game Jam vytvořil hru "4 Minutes and 33 Seconds of Uniqueness". Zadání pro vytvoření hry jsem uvedl v nadpisu, ve volném překladu "Dokud budem mít jeden druhého, nikdy nepřestaneme mít problémy". Projekt je jakýmsi zamyšlením nad tím, co je ještě hra a zábava a co už není.

Podstata téhle hry je jednoduchá - spustíte ji a pokud během 4 minut a 33 vteřin ji na CELÉM světě nespustí nikdo jiný, tak jste zvítězili. Pokud ji však někdo během té doby spustí, tak se hra ukončí vám oběma a oba jste prohráli. A to je vše. A teď nastává ta chvíle zamyšlení - v téhle době je asi nejhranějším žánrem MMORPG, tj. onlinové RPG, kde se stovky a tisíce hráčů snaží dohromady dosáhnout nějakého cíle (Bajda by mohl určitě nahodit nějakou historku z World of Warcraft) a pocit uspokojení většinou plyne z dobré týmové spolupráce. Kdežto v téhle hře jakýkoliv kontakt s dalším hráčem ničí hru vám oběma, kazí zážitek a znemožňuje hru dohrát. Ale pokud opravdu vydržíte 4 minuty a 33 vteřin, bude vám odměnou pocit, že po tuto dobu jste byli UNIKÁTNÍ.

Tak co, je to hra? Je to zábava? Nahradí vám ten chvilkový pocit jedinečnosti fakt, že ve hře se vlastně nic neděje? Zkuste a podělte se o váš pocit.
DOWNLOAD IT

Projekt 100 2009..aneb na jaře se budeme v kině bát

Vůbec nepochybuju o tom, že Lipča už půl roku ví, co bude letos v Projektu 100. Zbytek lidí, co občas mrknou na tenhle blog si ale možná v letošním roce na tuhle akci ještě nevzpomněla, a proto přichází tenhle článek, který vám napoví, co nás čeká. Jelikož jsem psal do školy seminárku o místním kinu, byl jsem několikrát v kontaktu se sympatickým vedoucím blanenskýho kina Pavlem Langrem, který mi potvrdil, že v průběhu následujících měsíců budou v blanenským kině ke shlédnutí všechny filmy letošní přehlídky.


Projekt 100 - 2009 from tvprodukt on Vimeo.

Vezmu to popořadě tak, jak vám to ukazuje tohle video z oficiálního webu Projektu 100:

Nosferatu - fantom noci

V roce 1979 se jeden z nejznámějších německých režisérů Werner Herzog rozhodl natočit remake klasického hororu Nosferatu, který je mimochodem také v letošní nabídce filmů. Vzdal tak holt legendě kinematografie své vlastní země a natočil film s atmosférou, která by se dala krájet. Do hlavní role hraběte Draculy obsadil fenomenálního Klause Kinskeho a ti co chodí do kina na klubáky pravidelně už mohli vidět spolupráci tohoto dua ve filmu Aguirre, hněv Boží, který byl uveden v rámci Projektu tuším minulý rok.

>>ČSFD<<

Farma zvířat

Na Farmu zvířat jsem asi letos zvědavý nejvíc. To, že se jedná o adaptaci George Orwella asi zmiňovat nemusím. Knížku jsem bohužel nečetl, ale ze školních lavic všichni víme, o co se jedná. Shodou okolnosti jsem teď přelouskal Orwellovo 1984, který moc doporučuju a tak se těším ještě víc. Jediné čeho se trochu bojím je forma. Tahle adaptace je totiž animovaná. Animované filmy mám rád, přesto mě ale obrázky lehce odrazují. Tento britský film totiž vypadá zhruba jako to, co se vysílá dopoledne ráno pro děti v TV. Každopádně film má na ČSFD i IMDB vysoké hodnocení, takže..nechme se překvapit :-)

>>ČSFD<<

Anténa

Největší neznámou a překvapením je pro mě argentinský film Anténa. Nevím o něm vůbec nic, až na to, že se jedná o černobílou sci-fi poctu němým filmům. A skutečně - záběry, které jsem viděl, jakoby z oka vypadly Metropolisu. Určitě se máme na co těšit.

>>ČSFD<<

Sedm Samurajů

Kdo by neznal Akiru Kurosawu - synonymum japonského filmu. Sedm samurajů nepochybně nedosáhlo své slávy proto, že by výrazně vynikalo nad zbytek tvorby tohoto režiséra. Zpopularizoval ho ale americký remake Sedm statečných. Film má ukrutnou stopáž 160 minut (director's cut 207!...to snad v kině nebude), takže pokud si nejste jisti tím, že snesete černobílou japonštinu z 50. let po dlouhou dobu asi raději vynechte. Já jsem samuraje zkousnul a musím uznat, že jsou skvělí, ale po druhé bych na ně prostě zatím nešel. Takže to je asi jediný film, na který se letos nechystám.

>>ČSFD<<

Rekviem za sen

Dnes již kultovní dílo Darrena Aronofskeho (Fontána a letos Wrestler, který nadchl kritiky po celém světě) o tom, jak se budete cítit, když pojedete v tvrdých drogách. Film u nás šel do distribuce pouze na DVD, takže až díky Projektu 100 ho můžeme vidět poprvé na velkém plátně z originální (údajně neošoupané :-)) kopie. Důrazně upozorňuji, že slabší povahy by tuto projekci měly vynechat :-) Aronofsky využívá všelijakých možných i nemožných filmových technik, aby byl co nejrealističtější a z kina určitě nebudeme odcházet "dobře naladění". Trainspotting je oproti tomu milá letní komedie :-)

>>ČSFD<<

Upír Nosferatu

K tomuto klasickému dílu německé kinematografie z roku 1922 asi není potřeba nic dodávat. Kdo nezná, určitě o něm slyšel a děj zná z mnoha dalších verzí či remaků. Já bych jen dodal, že film patří do německého expresionismu podobně jako Kabinet Dr. Caligariho, který jsme také měli možnost vidět v rámci Projektu 100 v Blansku (dokonce s živou hudbou). Komu se to tehdy líbilo, Nosferatu by určitě neměl vynechat.

>>ČSFD<<

Psycho

Asi nejprofláklejším letošním filmem je Hitchocockova klasika z nejklasičtějších :-) Většina z nás Psycho viděla, ale pochybuju, že v kině. Podle mě se teda rozhodně nejedná o Hitchcockův nejlepší film, ale to ještě neznamená, že není geniální, takže asi stejně půjdu :-)

Něco z Alenky

Jan Švankmajer - legenda českého animovaného filmu. Něco z Alenky (1988) je jeho první celovečerní film, který mu také vynesl celosvětovou prestiž. Alenka v říši divů je nádherná knížka a vůbec nepochybuju o tom, že tohle bude nádherný film. Navíc - nám, co se jako malí těšíme na zpracování Alenky Timem Burtonem by mohl zkrátit to nepříjemné čekání :-)

>>ČSFD<<

Jak vidíte letos se prostě budeme bát :-) Ale znáte to - strach je fajn, když ho sdílíte v kině :-) Takže doufám, že vám tenhle článeček k něčemu byl a že se na většině filmů uvidíme. Na závěr přehled, kdy co hrajou, aby jste si rezervovali večery v kalendáři :-)

02.03.2009 Nosferatu - fantom noci
16.03.2009 Rekviem za sen
06.04.2009 Farma zvířat
13.04.2009 Sedm samurajů
27.04.2009 Něco z Alenky
04.05.2009 Anténa
11.05.2009 Upír Nosferatu
18.05.2009 Psycho

P.S.: S hledáním informací o blanenským kině jsem mockrát narazil na to, že jediná spolehlivá digitální forma programu je na stránkách Blanska, v sekci Kultura. Všechno je úplně neuvěřitelně nepřehledný a než se k něčemu člověk prokliká, ztratí chuť do kina jít. V hlavě se mi zrodila hříšná myšlenka vyrobit pro blanenské kino webové stránky jako má třeba Kino Boskovice, ale o peníze je mi trapný si říct a zadarmo už na to prostě nemám náladu. Stejně bych tam chodil akorát já :-) Ale kdybyste zapracovali někdo jinej tak vás budu mít děsně rád :-))