"Vzali nám naše hlasy, ale ještě nám zůstala slova."

Tak zní jedna z mnoha myšlenek argentinského filmu La Antena (2007), na kterém jste všichni chyběli a tak jsem se rozhodl, že o něm něco napíšu, protože je to film zajímavý a nevšední.

Anténa je velmi milou poctou němé éře kinematografie a jejím nejznámějším tvůrcům/dílům. Inspiraci čerpá od géniů jako byli Fritz Lang, Georges Méliès, Friedrich W. Murnau či Sergej Ejzeštejn a od těchto velikánů přebírá nejen některé motivy, ale také techniky, které navíc ozvláštňuje. Asi nejzajímavější a nejzmiňovanější je práce s titulky. V němých filmech byly tzv. mezititulky vkládány mezi jednotlivé záběry pomocí střihu. V Anténě jsou titulky součástí nejen obrazu, ale přímo filmového světa. Postavy je vnímají jako skutečné a mohou s nimi manipulovat. Když ve filmu někdo křičí do megafonu vidíme z něho vylétávat slova, když se střílí z kulometu, nevidíme vzduchem letět kulky, ale "ta! ta! ta! ta! ta!" a když se některá z postava rozčílí, bez problémů nějakou větu doslova rozmačká v dlani. Podobných nápadů a triků je ve filmu mnoho. Některé jsou originální a zajímavé, jiné na mě působily trochu nadbytečně. Vše je pochopitelně černobílé a působí příjemným retro dojmem, ale obraz je ostrý a díky bohu bez digitálních škrábanců, které by působily asi dost nepatřičně. Je potřeba si uvědomit, že film si nehraje na němý; to, že většina postav nemluví je vysvětlena dějem.

V zasněženém městě (které je vystaveno z krásných kulis podobných Langovým) vládne Pan TV, který má jako jediný monopol na obraz a zvuk. Ostatní jsou totiž zbaveni hlasu, a proto jsou nuceni dorozumívat se právě pomocí titulků. To ale diktátorovi nestači a rozhodne se využít zpěvačku - poslední ženu s hlasem, aby obyvatele zbavil i slov. Jediný kdo může jeho plány překazit je zpěvaččin syn, který je hlasivkami také obdařen, ale nikdo o tom neví. Na IMBD je v kolonce žánr nicneříkající slovíčko drama a na ČSFD je k němu přidáno Sci-Fi. Pokud vám ale můj stručný popis děje připomíná pohádku, rozhodně se nepletete.

Film je podpořen nádhernou orchestrální hudbou a vizuální stránka často připomínající film noir vás určitě taky nudit nebude. Jediné proč mi přišla především první půlhodina příliš rozvleklá je lineární a v podstatě primitivní děj. To jsem se taky chystal zkritizovat, ale když teď o tom přemýšlím a beru film jako pohádku z poselstvím, byla volba tohoto děje, postav a zápletek naprosto logická.
Podobně jako v pohádkách jsou všichni aktéři od začátku jednoznačně rozděleni na stranu dobra a na stranu zla. Tuto jednoduchost vysledujeme i ve jménech (Pan TV, Hlas, Ana, Tomas a další) a je podpořena i snadno rozpoznatelnými symboly zla (svastika) a dobra (židovská hvězda). Dobro se snaží zhatit zlu plány a určitě nic neprozradím, když řeknu, že se to jako v každé pohádce nakonec podaří.

Alegorie Antény také nejsou zrovna originální. Vliv a zneužitelnost masových médií (konkrétně televize) byly probíraný celé minulé století. Jelikož je ale tento problém ukázán ve filmu (tedy v dalším masovém médiu), jedná se o zajímavý nápad a sebereflexi. "Zbavení hlasu" si asi většina čtenářů tohoto bloguje nezkusila na vlastní kůži, ale všichni víme, jak to v minulém režimu probíhalo. Jediné co bylo skutečně soukromé byly myšlenky. George Orwell ve své knize 1984, kterou jsem právě dočetl, přichází se zajímavým nápadem. "Strana" v této knize upravuje slovník občanů tak, aby neobsahoval určitá slova a manipuluje tak přímo s myšlenkami a názory, protože ty vychází dle mnoha výzkumů právě z jazyka. Anténa tuto myšlenku přivádí do extrému a Pan TV se nespokojí se zrušením hlasu či úpravou slovníku - pro jistotu chce zničit slova a jazyk kompletně.

Anténa byla rozhodně zajímavý zážitek i přesto, že si nedokázala udržet moji plnou pozornost po celou dobu, podobně jako si neudrží vaši pozornost jakákoliv jiná pohádka. Srovnávat ji s němými filmy je rozhodně scestné. Jedná se o film současný, který tomuto období pouze vzdává hold a dělá to způsobem originálním a hlavně milým. V kine už ji bohužel asi nestihnete, ale jsou i jiné cesty ;-)



P.S.: V kině nás bylo 6 a šatnářky/uklizečky/trhačky lístků se tvářily jakože je děsně obtěžujeme tím, že chceme film vidět a nemůžou jít hned domů....Blansko...aaach jo :-)

Show Must Go On

aneb Lipča a divadlo.

Za posledních 24 hodin jsem zažil dvě srážky s médiem divadla, ze kterých se možná budu ještě dlouho vzpamatovávat psychicky i fyzicky.

Srážku první bych uvedl parafrází jedné hlášky ze seriálu How I Met Your Mother - "Existují divadla na Broadwayi, mimo Broadway, mimo mimo Broadway, pak ožralí bezdomovci křičící v parku a pak ty ostatní divadla." A já bych doplnil "a pak dlouho nic...a pak amatérské divadlo místního dramatického kroužku." Jak bych Vám popsal ten zdrcující a nervy týrající zážitek z včerejšího představení. Většinou se člověk může chytit děje a od něj se odrazit...no...tady děj nebyl, nemá smysl to okecávat. A co se to tam teda dělo? Já fakt nevím. V uvozovkách budu uvádět oficiální omluvu pro dění na jevišti - banda děcek v pestrobarevných kostýmech na sebe řvala "autorské dialogy" v "sérii nelogických fantaskních scének", to se míchalo s písničkami Hanky Zagorové a zmateným pobíháním po jevišti, hledišti a jiných částech divadla, což byl "výrazový tanec". Byl tam gay, který hrál gaye, který mluvil jen ve zdrobnělinách, protože víte - oni tak mluví. Byla tam blondýnka, která hrála blondýnku, která mluvila jen kraviny, protože víte - ony tak mluví. Byl tam metalista, který hrál... Vzorec už asi chápete. Je krásné, že si to hraní ty děti fakt očividně užili, protože ono hodinu pobíhat a křičet na sebe věty, u kterých člověk nepozná, jestli jsou vymyšlené předem nebo až na místě, není zrovna stresující a člověk nemá trému. Ale těm blbečkům možná měl někdo říct, že divadlo kupodivu nehrají jen pro sebe, ale i pro diváky. Jestli se chtějí oni pobavit, ať se sjedou a řvou na sebe někde v soukromí. Klidně si můžou dát grupáč, who cares, ale hlavně ať netvrdí lidem, že je to umění (no dobrá, jedna ta "herečka" by možná z grupáče nějaké to umění vytřískala, ale nebylo by to zásluhou jejího hereckého talentu). Abych tohle uzavřel nějakým ultimátním hodnocením - jsem klidný člověk, který se moc neprojevuje na veřejnosti a máloco mne vyprovokuje, takže kvalitu představení můžete odvodit z mé reakce na pobíhání "herců" v hledišti a otravování diváků. Když kolem mne běžel ten gay, podrazil jsem mu nohy a řekl mu "dávej bacha, debile". Bohužel to ustál a přežil, takže možná bude "hrát" dál, ale u toho já už nebudu.

Srážka druhá - byl jsem pověřen nákupen lístků na představení jistého nejmenovaného neexistujícího liptákovského dramatika, jehož hry pro mne mají spíše pověst kvality, než kvalitu samotnou. Slyšel jsem, že o lístky bude boj, tak jsem šel na nákup hodinu před začátkem předprodeje a byl jsem už asi tak 25-30 zákazník. Ale říkám si - pohoda, lístků je dost. Po hodině mrznutí ve frontě (všechny ty předpovědi počasí o "jaru v plné síle" si asi meteorologové vymýšlí z tepla svých postelí) se konečně dostávám na řadu a zjišťuju, že volné už jsou jen dvě poslední řady v sále, který má řady ve stejné výšce, takže z nich bude vidět a možná i slyšet naprosté ho*no. Jak je to možný? Dívám se na nákres sálu se židlemi a vidím, že půlka až dvě třetiny sálu už jsou předtištěny jako obsazené. V předprodeji? WTF? A vysvětlení slečny s lístky? "No víte, oni nám to už takhle z města poslali." Aha, takže banda papalášu v oblecích si buď chtěla zavděčit své rozmazlené paničky/milenky/dcerušky a sehnali jim lístky zdarma, nebo si potřebovali přivydělat ke svým titěrným platům a prodali lístky svým známým, jistě za zlomek skutečné ceny. Ale teď jsem aspoň moudřejší a příště se na celou frontu na lístky můžu vys*at. Ony televizní záznamy her mají často lepší kvalitu zvuku a obrazu, než hra samotná, člověk si k telce může vzít paprikové brambůrky a hlavně má právo herce kdykoliv umlčet, když plácají kraviny.

Ať žijí nová média:

Budu muset mít facebook???

O tom, co je internetová služba Facebook se asi nemusím zmiňovat. Pokud žijete ve stejném světě jako já, musíte vědět o co se jedná. Jedna z definic je "facebook je moderní forma stádování", ale to asi neříkám nic nového. Nepíšu tenhle článek proto, abych facebook kritizoval. Kritiky je totiž web plný a prakticky každý, kdo na facebooku z principu není už o tom blogoval. Ztráta soukromí, zneužívání osobních dat, závislosti..stačí googlovat. Můj názor na facebook asi každý, kdo tenhle blog čte zná, takže bych vážně nepsal nic nového. Facebook mě ale vytáčí každým dnem víc a každým dnem si připadám pod větším nátlakem a o tom chci psát.
Abych vás jen nenudil svými názory, zpestřím článek některými fakty, které jste možná neslyšeli. Na začátku jsem uvedl jednu z definic, o kterých se mluví ve spojistosti s facebookem...podívejme se, co říká wikipedie, resp. její česká odnož: "Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě." Facebook začínal jako studentský web. Od září 2006 do září 2007 se dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. Na začátku roku 2008 měl 57 milionů uživatelů, stav k únoru 2009 je 175 milionů uživatelů. Facebook je v současnoti přeložen do 35 jazyků.

Myslím, že jenom tahle holá fakta mluví za vše a ukazují, jakou pozici si facebook rychle a jistě získává. Možná někteří z vás znají obdobnou sociální síť MySpace.com, která zažila podobný boom před několika lety. Můžete namítnout, že jde o podobný případ a dnes na MySpace není nikdo závislý. Skutečně - MySpace byl původně server zaměřený na hudbu a prezentaci vlastních muzikálních výtvorů a stala se z něj víceméně typická sociální síť. Jeho růst však nebyl nikdy tak rapidní a jeho uživatelé se nechovali jako uživatelé facebooku (který mimochodem v počtu uživatelů i návštěv MySpace předběhl). Nechápu, když hledím při přednáškách na své spolužáky, kteří si každých 5 minut mění svůj status a komentují statusy jiných, pak proklikají několik her, kterých se účastní a začnou do toho chatovat a projíždět fotky. Co je na tom všem ale nejhorší? Možná žijeme v demokracii a máme teoretickou možnost neučástnit se rozšiřujícího hnutí facebookářů, ale tato možnost je každým dnem menší, pokud chcete ve společnosti fungovat.



Je to jako s mobilem...tisíce let se bez něho obešli všichni a dnes se bez něho neobejde nikdo. Nyní pár příkladů z mé vlastní praxe:
"Jaktožes nebyl včera na té akci?" "-Včera byla akce??" "-No jasně! Dyť to bylo na facebooku týden dopředu!!"
Anebo: "Víš nemám na tebe číslo, tak jsem psal na icq, ale ty se tam vůbec neukazuješ!" "-ICQ? Na co? Teď mám facebook!"

Uznávám, že to nejsou životně důležité záležitosti a jdou řešit jinak, ale potkalo mě už také: "Cože? materiály ke zkoušce někdo hodil na net?? Já chodím na Spolužáky každej den a nic tam nebylo!" "-Proč na spolužáky? Dali to na facebook."
Nebo jsem se rozhodl, že jsme se dlouho neviděli se spolužáky ze základky a že uděláme sraz. Mail na všechny nemám...klasika...napíšu na Spolužáky. Jak jsem čekal - na spolužácích pusto prázdno, odezva nulová...všichni mají facebook.

Napadlo mě, že tohle je konec spolužáků.cz, lidí.cz a dalších menších národních služeb, napadlo mě, že facebook začíná být strašidelně rozšířený a válcuje ostatní společnosti. Zkusmo jsme na tohle téma googlil a našel tenhle rozhovor. Mluví se v něm o tom, že majitelé Spolužáků věří, že facebooku odolají. Já nevěřím, protože vidím jak to okolo mě vypadá.
Lipča mi na tohle téma namítnul, že třeba popularita facebooku zase opadne, podobně jako opadla popularita dalších serverů. Já se ale obávám, že tomu tak není. Všechny servery typu MySpace.com prožily boom před pár lety, kdy počítačová a internetová gramotnost byla - troufám si říct - o několik set procent nižší. Tudíž ještě byl čas pro opadnutí a pro vytvoření konkurence. Dnes je ale situace jiná a s počtem uživatelů, které dnes facebook má a které každý den získává, s tím jak se implementuje do běžného života většiny uživatelů internetu...to vidím černě.

Bohužel musím článek ukončit tím, že moje připojení se k této komunitě je asi jen otázkou času. Případy, kdy mě vytočí, že jsem zase něco prošvihnul, že nevím o čem všichni ve škole mluví (protože se to řešilo včera na facebooku) nebo třeba že budu muset někoho prosit, aby by mi z facebooku stáhnul zápisky do školy, se množí. Když jsme dnes odcházeli z přednášky a já se na tohle téma bavil s kamarádkou, která má na FB účet, řekla mi: "Máš pravdu..je to strašný, jak je to navýkový a kolik to žere času, ale když tam nejseš, tak prostě nežiješ! Nevíš co se děje a co se řeší." A bohužel má pravdu...ubraňte se potom.

P.S.: Pokud už facebook máte, pusťte si následující video a pokud se v něm poznáváte...řešte to :-)

Šílenství jménem Notpron

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ VARUJE: PŘEČTENÍ NÁSLEDUJÍCÍHO ČLÁNKU MŮŽE VYVOLAT ZÁVISLOST, ŠÍLENSTVÍ A NEUVĚŘITELNOU FRUSTRACI!

Na psaní o hrách je na našem blogu odjakživa Lipča. Dnes ale musím tohle pravidlo porušit a napsat taky o jedné hře, díky které se bavím ve škole i doma už dlouho a často kvůli ní dokonce nespím :-) Mezi čtenáři našeho blogu je plno účastníků šifrovaček a hyperinteligentních lidí, takže tohle bude něco pro vás :-)))

Teď už konečně o samotné hře. Jmenuje se Notpron a je napsaná výhradně v jazyce HTML (maximálně php), což znamená, že ji můžete hrát pouze po internetu, ale na druhou stranu ji "rozjedete" prakticky na čemkoliv a jediné, co potřebujete je webový prohlížeč.
Hra samotná má potom velice jednoduchou strukturu a velice jednoduchá pravidla. Každý "level" je jedna webová stránka. Zpravidla se na ní nenachází nic jiného než nějaký obrázek s číslem levelu v rohu a vyhledávací okénko Googlu. Co uděláte a jak se dostanete dál je už pouze na vás.
Všímat si musíte prakticky všeho - od názvu stránky, přes ty nejmenší detaily v obrázku až po samotnou webovou adresu každé šifry. Nic není zakázáno (až na hledání řešení na internetu samozřejmě) a k prolomení šifry budete používat mnoho technik. Například zkoumání zdrojového kódu stránky je naprostou samozřejmostí u téměř každé šifry a téměř vždy se v něm nachází důležitá nápověda. Budete muset hledat na netu, časem pak upravovat obrázky nebo dokonce zvuk. Nutností je alespoň základní znalost angličtiny.

Teď se konečně dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Úvodní stránka hry se chlubí sloganem "the hardest riddle avalible on the internet", tedy volně přeloženo "nejtěžší hlavolam/rébus/hádanka na internetu". Následují opravdu povzbuzující statistika "Only 7 people have been certificated for finishing the game. That's about 0.0001% of all." Notpron má 140 levelů a pokud se chcete zařadit mezi těch 0,0001% lidí, kteří ji vyřešili, musíte projít všechny.

V době, kdy píšu tenhle článek jsem po celém dnu přemýšlení a zkoušení vyřešil 21. úroveň a pokud si hru zkusíte, sami poznáte, že dohrabat se sem je už celkem hardcore. Když se do Notpronu pustíte a budete do komentářů pod tímhle příspěvkem psát postupně svoje úspěchy a beatovat se (popř. si samozřejmě radit) bude to super. Když vás to bude nudit po prvních třech kliknutích...tak nic :-)

Adresa hry je http://www.deathball.net/notpron/.
K prvním tuším 10 levelům existují přímo u nich nápovědy a základní pravidla a pro pochopení jak hra funguje uvádím postup až do 3. levelu. Pokud se nechcete připravit o zábavu dál nečtětě.

LEVEL 1

Na obrázku vidíme dveře do domu. Stránka se jmenuje "Welcome" a na obrázku je nápis "Enter the door". Nečekaně - klikněte na dveře a jste v 2. levelu - jupíí :-))

LEVEL 2

Stránka se jmenuje "Something was in his way" a opět na ní vidíme dveře. Kliknutí na ně už ale nefunguje. Místo projítí dál se objeví hláška "The door is closed. Trick it or reach LEVEL3 in a different way!(Adress? Where is the hand pointing?" Při otevření zdrojového kódu stránky (Firefox: kliknutí pravým myšítkem někde na stránce --> Zobrazit zdrojový kód stránky) pak můžeme mezi HTML jazykem najít větu "General hints: Try all (except cheating) to get to the next screen, no matter what. It's no point and click thing!". Ruka nám ukazuje nahoru k adresovému řádku, v nápovědě se mluví o adrese a povolené je všehcno. Změňte v názvu stránky level2.htm na level3.htm a jste ve 3. kole!

Dál už je to na vás :-) Připomínám, že k několika prvním levelům jsou externí nápovědy (po kliknutí na Hints and Rules) a že pokud budete chtít a už fakt nebude vědět co, můžu poradit...ale zatím jenom do levelu 22 :-))

Hodně štěstí ;-)

Why are they after me?

Hláška z nadpisu odkazuje na dnes už starší film "Nepřítel státu". Ve své době byl hrozně cool a high tech a v základu šlo o to, že hlavního hrdinu sleduje vláda skrze satelity, mobilní telefony, štěnice a průmyslové kamery, aniž on by o tom měl vůbec tušení. Prostě ráj pro konspirační teoretiky.

Když si tak v hlavě představíte ten film a lidsku paranoju vůči "očipování" a ztrátě soukromí, pak velmi komicky působí nová Google služba Latitude. Díky ní se můžete dobrovolně nechat sledovat pomocí mobilního telefonu a satelitů od svých přátel a kdo ví od koho ještě. Ráj pro konspirační teoretiky číslo dvě.

Ale o nějaké sledování lidí mně nejde. Já bych se spíš chtěl zamyslet nad využitím této služby. V recenzích jsem většinou našel hlášky typu "víte,kde jsou vaši kamarádi" - což ale není využití služby, to je jaksi její definice. Může být vtipné sledovat, kde kdo je a jestli náhodou není kousek od vás a pak mu zavolat atd atd, ale nějak to není ono. Stojí to prachy a po chvilce to nejspíš omrzí. Tak co dál. Našel jsem ještě "víte, kde jsou vaše děti". Ok, to už má nějaký nápad. Nejsem rodič, ale chápu, že pro rodiče je tato informace důležitá. Takže pokud budou schopni vybavit své ratolesti telefonem, který tuto službu zvládne a zamezí tomu, aby děti byly schopny službu vypnout, může to být užitečné.

A na tom jsem skončil a nic jiného nenašel. Doufám, že se někdo kreativní najde a něco vymyslí a do té doby jen dva takové malé nástřely ode mne, které jsou spíše zábavné, než praktické, ale i to se cení.Možná někteří znáte deskovou hru "Scotland Yard". V ní je jedna postava zločince a několik policistů, kteří se pohybují po Londýně. Cílem zločince je uprchnout a cílem policistů je ho chytit - logicky. Háček je v tom, že zločinec je na herním plánu vidět jen jednou za X kol, kdežto umístění policistů je k vidění neustále. Celé je to samozřejmě složitější, ale tohle je základní princip. A teď si představte to samé v reálu s využitím mobilů a Latitude. Určíte si hranice města, zločince a policisty a interval, v jakém bude zločinec vysílat svoji polohu policistům. Doladíte to ještě upravením vítězných podmínek. Třeba když zločinec bude unikat po dvě hodiny, tak vyhrál a pro policisty je zas klíčové vidět zločince na vzdálenost menší, než 100 metrů, nebo ho obklíčit v nějaké formaci. V praxi by se určitě určilo, co je zábavnější a férovější. No a máte to. Zábavné využití Google Latitude.

Druhé využití je opravdu specifické - představte si klasickou šifrovačku. Týmy bloudí, organizátoři je dohledávají a netuší, kde a jak moc se kdo zasekl. No a zkuste všem týmům dát (ve smyslu že si ho seženou samy :-) mobil s Latitude a někde jinde mějte organizátora u počítače, který bude vidět jejich polohu(nemusí to být nonstop, třeba jen každou půl hodinku...hodinku) a hned máte dobrou představu, jak se hra vyvíjí a můžou z toho být i pěkné statistiky. Podle mého názoru šikovné. Asi hůř proveditelné, ale pořád zajímavý nápad.

No a teď zkuste zapracovat vy...napadá vás nějaký zajímavý způsob využití téhle služby?

Btw pokud se nějaký z mých nápadů ujme, čekám výnosy z vlastnických práv :-)

Jak jsme (ne)jeli na Buena Vistu aneb zkurvená zima

Omlouvám se za asi první sprosté slovo v nadpisu článků našeho blogu, ale bohužel pro vás je svoboda slova využívaná (a zneužívaná) především na internetu a já su fakt nasranej. Důvod? Tahle krátká fotoreportáž by ho měla objasnit.

7.1. Blíží se moje 20tiny a mamku napadl geniální dárek. V Praze má koncertovat Buena Vista Social Club. Kubánská kapela s proměnlivým složením, ve které zpívaly, hrály a celosvětově se proslavily největší legendy kubánské hudební scény. Kapela, která pro mě zosobňuje latino hudbu, kterou jsem mnoho let poslouchal na tréninku i doma, tvrdě na ni dřel, ale o to víc ji měl rád. Krásný dárek ke 20tinám, který ale bohužel mamka objevila příliš pozdě a lístky nestihla koupit.

17.1. Mamka zjišťuje, že Buena Vista bude i v Bratislavě a okamžitě mi o tom dává vědět. Bratislava se zdá ideální. Blíž než Praha a dokonce dávají 20% slevy na studentský ISIC karty. Koncert chce slyšet i taťka a Evička a tak se počet objednávaných lístků mění na 4. Vybíráme si ty nejlevnější za 20 eur.
23.1 Sleva na ISIC bohužel přes webové rozhraní nejde uplatnit a tak se i s Evičkou stavujeme na pobočku. Ani tam slevu nedokáží zadat a tak lístky pouze rezervujeme s tím, že během víkendu se všechno určitě vyřeší. Začínáme se těšit.
26.1. Mamce dochází omluvný email. Sleva lze uplatnit pouze na slovenské ISIC karty. Co to jako je za trapnou výmluvu? ISIC karty jsou přece mezinárodní!! No nevadí...HLAVNĚ, ŽE NA KONCERT POJEDEME A BUENU UVIDÍME. Po koncertě je avizovaná after party v klubu SaintTropez se všemi členy kapely a autogramiádou - NICE!
28.1. Lístky došly! No nejsou krásný? Už aby bylo 10.2.!


10.2. Už je 10.2.! Následující události se odehrály během tohoto dne.

08:30 Vstávám a nemůžu se dočkat večera. Hledám cestu ke Športovní hale Pasienky a GPSka i Google maps stanoví cestu zhruba na 2 hodiny. Koncert začíná v 7 a časová rezerva je nutná, takže stanovujeme dobu odjezdu na 4 hodiny.
09:00 Na Radiožurnálu poslouchám, že "D-dvojka" je od Bratislavy neprůjezdná a na Bratislavu tažená jedním pruhem.
12:00 Všichni se scházíme u oběda a vytahuju svoje poznatky o dálnici. Jsem uzemněn s tím, že teplota jde nad nulu, venku už nesněží a do 4 to určitě bude průjezdný.
15:00 Taťka telefonuje ať se nachystáme - venku začíná sněhový peklo a cesta nebude tak v pohodě, jak původně mysleli.
15:30 Vyjíždíme z domu. Na silnici už je 5cm sněhu a k Lipůvce jedeme průměrnou rychlostí 40km v hodině. Začínáme polemizovat o tom, že koncerty začínají předkapely a stačí nám, kdy dojedeme kolem 8, i když to nebude ideální. V rádiu hlásí, že Brno je totálně zasekaný a v autě začíná pomalu ale jistě klesat nálada.
16:13 Zastavujeme pod známým kopcem mezi Brnem a Lipůvkou. Uprostřed kopce stojí kamión a začíná se tvořit kolona. Kamión se ale začne rychlostí 1m/5min posouvat a tak začínáme počítat pouze se zpožděním. Poprvé vytahuju foťák, abych zdokumentoval situaci se slovy: "No to bude parádní článek na blog!" Z výrazu Evičky můžete vyčíst, že nálada je zatím dobrá, i když viditelnost je téměř nulová (viz okno za Evičkou) a venku řádí blizard. Fotky můžete zvětšit kliknutím.


16:20 Sranda končí. Kamion sice kopec vyjel, ale my zjišťujeme, že nejel tak pomalu, protože by nemohl. Před ním je totiž kolona, ve které jsou desítky dalších aut a kamionů. K tomu zprávy o neprůjezdném Brně a neznámý stav dálnice...deprese začíná.
16:30 Situace začíná vypadat beznědějně, když kolem nás projíždí dvě silničářská auta. Přichází moment naděje.



16:40 Nálada je na...je pod bodem mrazu. Silničáři se zasekli neznámo kde a my jsme se už víc než půl hodiny nehnuli z místa. Jednoduchými počty zjišťujeme, že koncert se dá stihnout za předpokladu, že vyjedeme, projedem údajně neprůjezdným Brnem a na dálnici nebude žádný problém. Začiná to vypadat hodně černě. Pro ty co cestu znají přikládám fotku cedule, u které stojíme, aby pochopili, že do Brna je to skutečně ještě daleko.


17:00 Taťka je rozhodnut. Situace se nemění a nemá cenu stát další hodiny v koloně na jednom místě. Kolem nás už většina lidí otočila auta. Zůstali jenom největší tvrďáci. Začínám chápat, že situace je kritická a bojuju. Je jedno, že dojedem pozdě, ale hlavně, že je uvidíme a uslyšíme! Dyť je to Buena Vista SAKRA NE?!?!?!?

17:15 jsem utlučen argumenty. I kdyby se v nejbližší hodině kolona hnula můžeme kdykoliv narazit na další problém. Musíme projet Brno a dálnice je nejistá ještě víc. Otáčený volant na fotce znamená jediné - sen se rozplývá a my jedeme domů.
17:50 Jsme doma. Atmosféra a nálada se slovy moc dobře popsat nedá. Přesto naši odjíždí na bowling a mamka hlásí: "Tak nechcet aspoň jít s nama, dat si večeřu a pak jít dom krásným zimním počasím?" Musím přiznat, že v ten moment ode mně "krásná zima" schytala strašlivou porci nadávek, ze kterých jsme nahlas vyslovil díkybohu asi jen tři.
23:14 Je 23:14. Dopisuju tenhle článek, poslouchám BVSC, abych vám k němu vybral nějakou písničku a ptám se sám sebe: "Bylo potřeba TAK sprostého slova hned v nadpisu?" Odpovím si sám: "Sakra že jo!!!"

So Say We All

Dlouho jsem se bránil napsání krátkého článku o seriálu Battlestar Galactica (dále jen BSG). Říkal jsem si, že to stejně nikoho nezajímá a já to nedokážu prodat tak dobře, aby se na to někdo začal koukat. Ale včera jsem změnil názor, když jsem se dozvěděl, že od příštího týdne bude jeden nejmenovaný bulvární deník každé dva týdny k výtisku přikládat i DVD s několika díly tohoto seriálu za klasickou cenu 49 Kč. Každý díl bude mít anglický i český dabing, titulky a několik bonusů. První DVD bude obsahovat úvodní 3 hodiny dlouhý film a pak už bude vycházet samotný seriál. Poměr kvalita+kvantita/cena je vcelku příznivý - přeci jen co 49 Kč, to 3x40 minut seriálu + bonusy a vystříhané scény, což tak odpovídá normálnímu filmu na levném DVD. A když už nic, tak úvodní film by si měl koupit každý. Takže se připravte na lehkou blogerskou masturbaci o tom, proč si tenhle seriál zaslouží vaši pozornost.



O čem to je? BSG je jeden z těch nových seriálů typu Lost či Dr. House, který se na zavedený žánr snaží dívat trochu jinak. Konkrétně tady na žánr sci-fi, který byl po dlouhá léta pro masové publikum definován hlavně seriály Star Trek a Star Gate (chtěl bych zdůraznit, že si nestěžuji, tyhle seriály miluju). Děj je relativně jednoduchý - kdysi dávno lidé žijící ve 12 koloniích na různých planetách vytvořili Cylony - roboty, kteří měli dělat jejich práci a řešit jejich spory. Ale roboti se vzbouřili (jak už to tak bývá) a vypukla válka. Pak se Cyloni náhle stáhli a nebylo o nich dlouhá léta slyšet. V tomto okamžiku začíná seriál. Cyloni se vracejí a promyšlený úderem v jednu chvíli likvidují život na 12 koloniích...přežívá pouze asi 50 000 lidí na několika civilních vesmírných lodích a hlavně na bitevní lodi Galactica (Battlestar je označení typu lodi). Odpor je irelevantní, zbývá jen útěk a malá naděje na přežití zbytku lidské rasy.

A v čem je toto jiné? Tak za prvé - formální stránka. Seriál je točen "reportážní" kamerou. Kdo neví, co to je, ať si vybaví film The Bourne Ultimatum.Takhle nějak to vypadá. Uvozovky jsem použil, protože kamera je použita i v záběrech vesmírných, kde samozřejmě žádný reportér není a kamera je virtuálně reportážní. Člověk tedy má pocit, že je přímo tam a i když smysly časem otupí, pořád jde o vcelku unikátní postup při natáčení seriálu. Zvukově je seriál taky velmi experimentální, což se o to hůř popisuje. Představte si náboženské chorály+hudbu skotských vysočin+africké bubny+smyčcový orchestr...máte?...no já vím, že ne, ale tak to prostě je.



Za druhé - celková atmosféra. Tenhle seriál není legrační. Tenhle seriál je o partě lidí, kteří přežili apokalypsu jen dílem náhody, jejich životy jsou neustále v nebezpečí a oni jsou odsouzeni k tomu přemýšlet, jestli by nakonec ta rychlá smrt na začátku nebyla lepší. Žádné proběhnutí hvězdnou bránou, vystřílení všech emzáků a pak všichni zpátky domů za zvuku sarkastických poznámek. Lidé tu umírají, zásoby se tenčí, zoufalství roste...nikdo není hrdina. Počet přeživších je malý a toto číslo neustále klesá

Za třetí a za poslední - a teď pozor - o tomto seriálu se dá PŘEMÝŠLET. A ne jen o tom, co bude dál. V seriálu se probírají politická i náboženská témata (a ta náboženská opravdu zhusta), protože přeživší potřebují vládu a potřebují morální vedení. A jak zvolíte vládu? Jak rozběhnete ekonomiku? Celý svět je pryč, jak to lidem rozumně vysvětlíte? A já sám jsem si v seriálu našel spoustu vodítek k dílům zlatého věku sci-fi. Skrze seriál můžete řešit Asimovy zákony robotiky, predeterminaci lidského života a existenci nadřazené inteligence A.C. Clarka či utopické úvahy Heinlainovy.

A to je důležité - každý si tu najde svoje. Klasický sci-fi příběh, vesmírné bitvy, mezilidské vztahy, morální, politické a náboženské problémy. A pro mladé kluky jsou tu i ty prsaté holky. Jděte do toho prostě.