Po dlouhé době zas jeden ode mě :-)

Zdravím všechny :-))))
Po dlouhé době, kdy jsem chodil na náš postdekadentní blog jenom jako návštěvník (ale zase určitě nejčastější :-)) ) jsem se rozhodl něco napsat. Moc se omlouvám, že hned po tom, co jsme stvořili první příspěvěk na blogu jsem se takhle odmlčel, ale znáte to - škola, Evča, málo času - typický problémy mýho života :-))) Lipča díkybohu blog dost kvalitním způsobem udržuje blog při životě a nutí těch pár věrných kamarádů a čtenářů občas k nám zavítat, což je super.
Tenhle příspěvěk, nemá nic komentovat a nemá konkrétní cíl, jsou to spíš takový střípky z toho co si vybavuju od Novýho roku :-) Ten pro mě začal prolomením ledů v jezírků, když jsem na něm chtěl s Dančou tancovat salsu. Říká se "jak na Nový rok - tak po celý rok" a tohle prolomení ledů se pak v průběhu ledna opakovalo i na jiných frontách (však víme :) - kdo ne má smůlu :D), takže třeba na tom i něco bude.
Kromě toho byl pro mě leden ale absolutní nudou a já jsem upadl do zimního spánku. Jak už to tak bývá, svou přípravu k maturitě jsem odkládal po týdnech až do Vánoc, kdy jsem si teda řekl, že od 1. ledna jako fakt začnu. Samozřejmě dneska je 30. a nezačal jsem prakticky s ničím, kromě koukání po budoucí vysoké škole. Mělo by mě to štvat a měl bych byt nervózní. Místo toho jsem ve stavu zimního spánku a letargie a dochází k takovým extrémům, jako např. že když jsem doma dokonce radši uklízím než abych se učil :D Přesto nic nestíhám a lidi s kterýma jsem se měl sejít po novým roce jsem ještě pořád neviděl. Do tohole zimního stavu se dostaly i naše blanenský srazy, protože Lipča a Pája měli zkouškový, všichni jsou aspoň napůl nemocní, všichzni pořád z toho počasí spí a pro Lipču se navíc Boskovice stali tím, čím pro mě už je po 3 roky Líšeň ;-))) Všichni mu to moc přejem, ale na druhou stranu se moc těším až opadnou mrazy a zase začnem dělat filmový promítání a pařby každej týden.
Jinak jsme ale zažili parádní ples blanenské obchodky, který probíhal přesně podle scénáře na všechny plesy, který navštívíme - pije se (a nejvíc víno), tancuje se jako o život všechno (ale největší sranda je u salsy) a pomlouvá se jakýkoliv předtančení (s tím, že nejvíc to schytají stepaři a hip-hopeři :)) Jak praví Lipča "není nic míň sexy, než holka, která tancuje hip-hop". Tenhle anti-sexy zažítek nám naštěstí vynahradila bývalá tanečnice Lucka Maňáková, která dělala za barem, což jsme absolutně nečekali. Myslím, že nás teď nebude mít moc ráda, protože pokaždý když jsme jí viděli, jsme na ní přede všema řvali "Luckoooo jeeeď" i když třeba jenom nalívala pití nebo nesla sklinky ze stolů :-) Co je ale hlavní pro mě z tohohle plesu - KONEČNĚ jsme viděli delší-dobu-bez-přestávky-veselýho Šneka :-) No vidíš Šnečku, že to de - EMO je sice stylovej stav, ale přece nemůžeš nadosmrti fungovat takhle mezi nama :-) :


Hned další den jsem měl ples školy, na kterým jsme byl značně grogy a neměl jsme peníze, takže jsme byl nucen pozorovat spolužáky jaxe pomalu ožírají a dostávají se do stavu, kdy přípomínají něco co se člověku podobá jenom tvarem :-) I tak to ale byl fajn zážitek a není špatný se v pondělí ráno vysmívat těm, co padali ze schodů a spali na zemi tak tvrdě, že je nebvzbudilo ani oblíkání jejich těl.
Už se fakt blížím ke konci a report toho, co jsem dělal/jsme dělali tenhle měsíc končí (i když to vlastně ani nikoho nezajímalo :-) ). Ještě se ale nemůžu nezmínit o tom, že v sobotu, kdy jsem byl na zmíněným plese proběhla na ČT1 popíková soutěž Eurosong. Všichni víte o co de, ale většina se asi stejně jako já nedívala. Účastníků bylo tuším 10, z čehož půlka byla absolutně neznámá a zbytek vyplnili Iva Fruhlingová (kterou jsem neviděl), Sámer Issa (ze kterýho se mě chce zvracet už jenom když ho vidím, natož když "zpívá"), Čechomor (u kterýho jsem naprosto nepochopil co v takové soutěži dělá) a Gipsy.cz (kteří už nebaví zase nikoho). Když si vezmete, že tohle je výkvět "popu" naší země tak to je na provaz. Jako naprostej magor a exot (ale fakt vtipnej) působil David Nekonečný, krerýho tady prostě nemůžu nedat na zkouknutí - nikdy jsem ve dvou minutách neslyšel říct slovo "miláčkové" častějc :-)

Soutěž vyhrála naše skororodačka Terezka Kerndlová, kterou plno z nás znalo osobně. Vtipná věc je na tom ale to, že její song Have some fun byl falešnej jaxviňa a nic horšího jsem už dlouho neslyšel. Terka ale stála na pódiu, okolo ní se vlnili dvě fešný slečny v sexy úborech a ona sama měla sukni tak krátkou, že mít jí kratší, už by to nebyla sukně, ale triko. Proti Terezce foukal větrák (měl jí rozfoukávat vlasy), který jí tuhle sukýnku zvedal a ona tak v pravidelných intervalech ukazovala celýmu národu (nutno uznat že proklatě sexy) bílý kalhotky :-) Moje první reakce byla taková, že je nechutný jak tohle může vyhrát soutěž o nejlepší song. Moje druhá reakce byla taková, že je to přece pop, kde zdaleka nejde jenom o zpěv a že sexy ta holka vážně byla. V posledním stádiu jsme se zastyděl za svůj povrchní přístup a musel uznat, že ať je sexy jak chce, ten zpěv je tak strašnej, že to fakt nejde. Tak schválně mrkněte a napište co na to vy :-))

Pro ty, kteří jsou povrchní jako já a budou si pouštět Terezu stále dokola (předpokládám, že Lipča to dá určitě aspoň dvakrát a omluví si to tím, že je to "guilty pleasure" :) ) a zapomenou si vypnout zvuk, mám hudební tip, kterej vám kvalitu poslouchané muziky vrátí po tomhle propadu na přijatelnou úroveň: Moje oblíbený hudební uskupení Bajofondo Tango Club (web) vydalo nový album Mardulce, který je zase jiný než všechny předchozí. V pořádí již 4. deska téhle argentinské bandy, která dokáže udělat super song celej umělej a na jiný si pozve klidně obří orchestr je zase jiná než předchozí. Po electric-latino-tango debutu, hip-hop-electric albu Superveille a house-remixovým CDu je tu nový, tentokrát o hodně víc popový (na jedné písničce se podílí a zpívá Nelly Furtado), ale zase je skvělý, nenudí ani na x-tej poslech a dá se v něm pořád hledat něco novýho, jak už je u BTC zvykem. Přikládám nejznámější (ale určitě ne nejlepší) song z tohohle novýho CDa Pa'Bailar (je to instrumenátlka tak nečekejte zpěv :) ):

Přece bys neuhodil chlápka v brejlích

Když vyšel kdysi dávno v roce 1989 původní film Batman, bylo mi snad 5 nebo 6 let. Upřímně řečeno, nepamatuju si přesně chvíli nebo věk, kdy jsem ho viděl poprvé, ale co si pamatuju je fakt, že jsem byl absolutně nadšen. Byl to můj první superhrdinský film a byl t film úplně jiný, než všechny ostatní. Obrys netopýra se mi stejně jako hlavnímu hrdinovi napevno vpálil do mozku a svět už nikdy nebyl stejný. O kvalitě jednotlivých pokračování celé série by se dalo spekulovat, ale pro mě bude Temný rytíř vždy borec, na rozdíl od ufňukánka Petera Parkera alias Spider-"s velkou silou přichází velké průsery"-mana nebo nelidského Clarka Kenta alias Super-„čím jsem silnější, tím jsem hloupější“-mana.

Proč o tom mluvím? Když před nějakou dobou byl ohlášen Batman Begins, byl jsem štěstím bez sebe. Samozřejmě jsem měl také strach, že nějaký blbeček celou Batmanovskou legendu zadupe do země (i když po tom díle se Schwarzeneggerem to už asi ani hloubš jít nemohlo). Ale z každou novou informací to vypadalo líp a líp. Režisér Nolan za sebou měl geniální a syrové filmečky, hlavně Memento a mou oblíbenou Insomnii; hlavní hrdina Christian Bale byl pro mě úplně ideální, protože jeho mrazivou tvář jsem si za Batmanovskou maskou dokázal představit úplně bez problému, rytíř Jedi Liam Neeson jako jeho učitel a krásná Katie Holmes jako milenka (už slyším ty kecy, že ona na tom filmu byla to nejhorší, ale víte co, vlezte mi na záda). Moje naděje byly obrovské a co bylo ještě lepší – film je dokázal naplnit. Důkazem toho pro mne byl fakt, že po skončení Batman Begins jsem si hned řekl, že pokračování ve stejném duchu by bylo super.

A ohlášení pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. Možná si někteří ještě pamatují, jak k tomu došlo. Objevil se totiž jeden jediný obrázek, který říkal vše:

Batman bude se vrací ke kořenům a bude o Jokerovi. Ale ne už o tom vtipném roztomilém vrahovi s tváří Jacka Nicholsona, ale o hnusném, zvráceném a nechutném bláznovi s tváří Heatha Ledgera. A nyní, prakticky na konci svého příspěvku, jsem konečně tam, kam jsem se chtěl dostat. Jak dnes píšou všechny weby - Heath Ledger včera zemřel, aniž by se dožil aspoň 30 let. Zpráva je to samozřejmě tragická, ale i já (kupodivu právě já) na ní dokážu najít jednu pozitivní věc. Jeho posledním filmem bude právě batmanovský The Dark Knight a jeho poslední a věřím tomu že i nejlepší postavou bude batmanova nemesis Joker. A takový odkaz by byla pocta pro jakéhokoliv herce… R.I.P.

Počni dítě - zabíjíš strom

Internet je nekonečný, to tak nějak tušíme všichni. Což taky znamená, že každá blbina, kterou někdo vymyslí, se tam dřív nebo později objeví.

Po té, co jsem si jednou četl ze srandy web Vesmírných lidí (aneb nenechte svá srdce očipovat ještěry z pekla), jsem si myslel, že už mě asi nic nepřekvapí (doporučuju přečíst všem, větší míru šílenství a komedie nenajdete v sebelepší crazy komedii). Ale dnes po přečtení jednoho webu jsem musel opět přehodnotit své uvažování.

Našel jsem totiž stránky The Voluntary Human Extinction Movement (dále jen VHEM) a jejich heslo „May We Live Long and Die Out“. V hrubém překladu je to Hnutí za dobrovolné vymření lidstva a „Nechť žijeme dlouho a vymřeme“.

Autoři tohoto projektu (nejspíš velcí myslitelé) uvádí, že lidstvo může za znečištění Země, úbytek živočišných druhů atd. Tyhle kecy má každá druhá enviromentální skupina, ale způsob, jakým to chtějí řešit VHEM je opravdu geniálně originální. Oni totiž nabádají každého člověka, aby přestal plodit děti a když tak učiní (nebo spíš neučiní) každý z nás, tak lidstvo ruku v ruce dobrovolně a šťastně sejde věkem a planeta bude zachráněna. Haleluja!

A protože to tahle skupinka individuí myslí fakt vážně, tak na jejich webu si můžete objednat i trička a nálepky s motivy vymření lidstva a dokonce i pustit nějaká populárně naučná videa o škodlivosti novorozeňat a mladých rodin. A já nemůžu jinak, než jedno to video sem nahodit. Je udělaný mizerně, ale už ten nápad…

"Čáp je pták smrti"

Tak co, jdete do toho?

Stěžuji si, tedy jsem

Pokud by se někomu snad zdálo, že se na tomhle blogu nic dva týdny neděje, tak se Vám to nezdá, ona je to pravda. Omluvou za ten první týden absence budiž všeobecné vánoční a silvestrovské veselí, které letos bylo opravdu velice vydařené a kdybych aspoň jedinou fotku z našich akcí považoval za natolik slušnou, abych ji mohl uveřejnit, tak bych tak učinil…ale holt máte smůlu.

S omluvou pro druhý týden absence je to trošku těžší. Abych začal zeširoka. Poslední týdny a měsíce roku 2007 nebyly zrovna pozitivní. To se jednak odrazilo v mé celkové náladě, ale také v založení tohohle blogu. Často jsem míval pocit, že už jsem fakt dospělý, protože jsem musel řešit samé dospělé problémy, ať už ty moje nebo mých známých (znáte to – nevěry, rozpady manželství, vážná tělesná zranění, psychické poruchy,…). Říkal jsem si (a už to nikdy neudělám), že s příchodem nového roku se pokusím najet na méně katastrofický scénář a budu si (bez ohledu na probíhající zkouškové) aspoň trošičku užívat života.

Na Silvestra to vypadalo ještě nadějně – nejlepší moje párty roku 2007 byla fakt perfektní, plná hudby, tance, žen, lehkých drog (někdy i všechno zaráz…). Ale jakmile se na hodinách přehoupla půlnoc a opadlo prvních pár vtipných hodin novoročního nadšení, tak vše šlo totálně do háje. Při vyprávění by se mělo zacházet do detailů kvůli přitažlivosti textu, ale vzhledem k povaze dění tak nemůžu učinit, takže jen obecně – v novém roce 2008 už jsem zažil deprese (ne ty, co máte, když Vám zruší oblíbený seriál v telce, ale takový ten nepříjemný druh, kvůli kterému musíte nakoupit nové krabici kapesníků s 50 kusy zdarma navíc), sebepoškozování (psychické i fyzické), poškozování třetích osob (psychické i fyzické), atd…

Dnes je 8.1. 2008 a mě už druhý den v kuse bolí hlava i žaludek ne z důvodu nemoci (i když to taky přijde), ale z důvodu čistého přesycení negativními fakty. Teď tu sedím a přemýšlím, jestli si člověk může stresem vypěstovat mozkový nádor…

Abych se úplně nezbláznil, tak sem tam se snažím poslechnout nějakou relaxační hudbu, i když to normálně nikdy nedělám. Pokud máte taky nějaké starosti, tak doporučuju, ať se ke mně přidáte. A začněte třeba tímhle:


Kawai Kenji – Omoi Haruka

Až najdu nějaký pěkný přehrávač použitelný na webu, tak tyhle muzikální rozptýlení snad nebudu používat tak neobratně.

Edit: No tak nějaký ten přehrávač jsem našel. Uvidíme, jak to půjde. Hlavně musím ještě vymyslet, jak tomu přehrávači dát nějaký přijatelnější barevný look.