"Vzali nám naše hlasy, ale ještě nám zůstala slova."

Tak zní jedna z mnoha myšlenek argentinského filmu La Antena (2007), na kterém jste všichni chyběli a tak jsem se rozhodl, že o něm něco napíšu, protože je to film zajímavý a nevšední.

Anténa je velmi milou poctou němé éře kinematografie a jejím nejznámějším tvůrcům/dílům. Inspiraci čerpá od géniů jako byli Fritz Lang, Georges Méliès, Friedrich W. Murnau či Sergej Ejzeštejn a od těchto velikánů přebírá nejen některé motivy, ale také techniky, které navíc ozvláštňuje. Asi nejzajímavější a nejzmiňovanější je práce s titulky. V němých filmech byly tzv. mezititulky vkládány mezi jednotlivé záběry pomocí střihu. V Anténě jsou titulky součástí nejen obrazu, ale přímo filmového světa. Postavy je vnímají jako skutečné a mohou s nimi manipulovat. Když ve filmu někdo křičí do megafonu vidíme z něho vylétávat slova, když se střílí z kulometu, nevidíme vzduchem letět kulky, ale "ta! ta! ta! ta! ta!" a když se některá z postava rozčílí, bez problémů nějakou větu doslova rozmačká v dlani. Podobných nápadů a triků je ve filmu mnoho. Některé jsou originální a zajímavé, jiné na mě působily trochu nadbytečně. Vše je pochopitelně černobílé a působí příjemným retro dojmem, ale obraz je ostrý a díky bohu bez digitálních škrábanců, které by působily asi dost nepatřičně. Je potřeba si uvědomit, že film si nehraje na němý; to, že většina postav nemluví je vysvětlena dějem.

V zasněženém městě (které je vystaveno z krásných kulis podobných Langovým) vládne Pan TV, který má jako jediný monopol na obraz a zvuk. Ostatní jsou totiž zbaveni hlasu, a proto jsou nuceni dorozumívat se právě pomocí titulků. To ale diktátorovi nestači a rozhodne se využít zpěvačku - poslední ženu s hlasem, aby obyvatele zbavil i slov. Jediný kdo může jeho plány překazit je zpěvaččin syn, který je hlasivkami také obdařen, ale nikdo o tom neví. Na IMBD je v kolonce žánr nicneříkající slovíčko drama a na ČSFD je k němu přidáno Sci-Fi. Pokud vám ale můj stručný popis děje připomíná pohádku, rozhodně se nepletete.

Film je podpořen nádhernou orchestrální hudbou a vizuální stránka často připomínající film noir vás určitě taky nudit nebude. Jediné proč mi přišla především první půlhodina příliš rozvleklá je lineární a v podstatě primitivní děj. To jsem se taky chystal zkritizovat, ale když teď o tom přemýšlím a beru film jako pohádku z poselstvím, byla volba tohoto děje, postav a zápletek naprosto logická.
Podobně jako v pohádkách jsou všichni aktéři od začátku jednoznačně rozděleni na stranu dobra a na stranu zla. Tuto jednoduchost vysledujeme i ve jménech (Pan TV, Hlas, Ana, Tomas a další) a je podpořena i snadno rozpoznatelnými symboly zla (svastika) a dobra (židovská hvězda). Dobro se snaží zhatit zlu plány a určitě nic neprozradím, když řeknu, že se to jako v každé pohádce nakonec podaří.

Alegorie Antény také nejsou zrovna originální. Vliv a zneužitelnost masových médií (konkrétně televize) byly probíraný celé minulé století. Jelikož je ale tento problém ukázán ve filmu (tedy v dalším masovém médiu), jedná se o zajímavý nápad a sebereflexi. "Zbavení hlasu" si asi většina čtenářů tohoto bloguje nezkusila na vlastní kůži, ale všichni víme, jak to v minulém režimu probíhalo. Jediné co bylo skutečně soukromé byly myšlenky. George Orwell ve své knize 1984, kterou jsem právě dočetl, přichází se zajímavým nápadem. "Strana" v této knize upravuje slovník občanů tak, aby neobsahoval určitá slova a manipuluje tak přímo s myšlenkami a názory, protože ty vychází dle mnoha výzkumů právě z jazyka. Anténa tuto myšlenku přivádí do extrému a Pan TV se nespokojí se zrušením hlasu či úpravou slovníku - pro jistotu chce zničit slova a jazyk kompletně.

Anténa byla rozhodně zajímavý zážitek i přesto, že si nedokázala udržet moji plnou pozornost po celou dobu, podobně jako si neudrží vaši pozornost jakákoliv jiná pohádka. Srovnávat ji s němými filmy je rozhodně scestné. Jedná se o film současný, který tomuto období pouze vzdává hold a dělá to způsobem originálním a hlavně milým. V kine už ji bohužel asi nestihnete, ale jsou i jiné cesty ;-)



P.S.: V kině nás bylo 6 a šatnářky/uklizečky/trhačky lístků se tvářily jakože je děsně obtěžujeme tím, že chceme film vidět a nemůžou jít hned domů....Blansko...aaach jo :-)