Mám dítě a nebojím se ho použít

Dnes jsem náhodou přečetl dva články (tady a tady), které se do jisté míry týkají myšlenek, jež se mi v posledních dnech honily hlavou a které vyprovokovala jedna úžasně vtipná historka na webu bash.org, kterou se pokusím přeložit z angličtiny níže v textu. Základem těchto článků a mých úvah je postavení a chování maminek malých dětí a jejich ratolestí ve společnosti. Všichni chápeme, že malé děti se špatně kontrolují, prostě protože jsou to děti. Bezdůvodně křičí kdekoliv a kdykoliv, ignorují při svém pobíhání a hrách každého člověka vyššího než 150 cm, protože to je pro ně úplně jiná dimenze, šahají a ochutnávají cokoliv bez ohledu na tvar, konzistenci, chuť…prostě dělají bordel. Spousta těchto věcí se dá pochopit a omluvit, ale bohužel některé maminky na tohle přišly a začaly toho zneužívat (a některé maminky při porodu nechala v nemocnici i kus mozku, který měl na starost chápání potřeb druhých a nechávají své děti dělat bordel, protože prostě nechápou, že to není normální).

O co mi jde? Pár příkladů – klidně pustím v MHD sednout maminku s kočárkem nebo malým dítětem, protože chápu, že toho sama má dost – to je takové normální využití dítěte. Když do mě v supermarketu vrazí dítě během svého chaotického pobíhání a olizování zboží, šlehne sebou na zem a začne brečet, což má za následek to, že na mne maminka křičí, ať dávám pozor na jejího mazlíčka, který si chudáček narazil plínky. Vůbec ji nezajímá, že já od zubů a nosu jejího potomka budu mít odřenou nohu ještě týden a lidé kolem jsou samozřejmě na její straně a já jsem za hulváta. Prostě maminka využívá svého potomka na omluvení vlastní neschopnosti.

A teď jsme u jádru věci – jak tenhle druhý typ maminek a jejích ratolestí občas poučit, že na světě nejsou jen oni. A navíc – nebudu zastírat, že mi jde jen o poučení – jak jim to pořádně natřít a vrátit. A tady se dostává ke slovu zmiňovaná anglická historka:

Jsem si jistý, že mnoho z vás už se střetlo s těmi malými hajzlíky v supermarketech. Malé děti zde pobíhají, shazují věci z regálů, jsou drzý, dělají z rodičů pitomce – určitě znáte ten typ. Ale nejhorší z nich jsou „kousači“. Jo, tyhle malý smrad, kteří si myslí, že je v pohodě tě pokousat, kdykoliv se jim zachce.

Ok a teď k té lepší části téhle story. Jeden kousač mě dnes dostal, když jsem nakupoval pečivo. Prokousl se mi až pod kůži. Ale v tom okamžiku, jak jsem sledoval drobný kapičky krve, které stékaly po zubech té malé mrčící kurvy, mě napadla geniální myšlenka. Vyděšeně jsem vytřeštil oči a začal křičet: „Doprdele, doprdele!!“ Můj kámoš, který byl u toho, pochopil moji myšlenku a taky začal vykřikovat: „Kurva, snad to nechytl, do háje!“ V tuhle chvíli už bylo to děcko k posrání vyděšené a začalo samozřejmě řvát. Odnikud se zjeví matka toho fagana a začne nás plísnit a zpovídat, proč řveme na jejího miláčka. V tu chvíli jsem se jí podíval přímo do očí a řekl: „Madam, měla byste to děcko co nejrychlejc odvézt k doktorovi na testy, protože mě kouslo a já jsem kurva HIV pozitivní.“

A najednou bylo ticho. V celým obchodě nezazněl ani hlásek. Ten spratek věděl, že je v hajzlu, protože maminka nechrání jeho prdel. Ona se na mě jen vyděšeně dívala. Tak jsem se jen klidně otočil a zaplatil za svůj nákup zatímco mi krev kapala nohavicí na zem a dělala za mnou pěknou malou cestičku. V životě jsem necítil takové uspokojení.

Je tohle hnusný, morbidní a zvrácený? Ano, je. Ale přesně o to mi jde a přesně o tomhle poslední dny přemýšlím. Jak někde ve svým reálným životě použít tenhle typ „vtipu“ nebo něco jemu podobného, abych slavil podobný úspěch a poučil nějakýho fagana o realitě světa, ve kterým žije. Návrhy jsou vítaný.

A pro rozptýlení nějaká ta píseň o nebezpečných dětech:

Gorillaz - Kids with Guns