Doktoři to mají těžký. Obvoďáci musí pořád dokola poslouchat ty stejné blbé historky svých pacošů, aby z nich nakonec vytáhli to, že mají rýmu a chtějí ty hezčí a levnější kapky do nosu, které tak chválí jejich oblíbená celebrita v nějaké reklamě. Specializovaní doktoři si sice moc s pacienty nepokecají a s chutí místo toho do nich dloubají a řežou, ale o to víc pak musí mluvit s ostatními členy rodiny a zodpovídat jejich pitomé otázky jako „může si tatínek dát vánočního kapra, když jste mu dnes vyřízly ten žlučník?“. Doktořina je těžká, s ohledem na náplň zaměstnání není dobře placená a ta poslední její výhoda – společenská prestiž – pomalu padá, jak doktoři postupně mizí s depresemi v blázincích.
Tohle všechno já chápu a právě proto se snažím být ke svým známým, co mají lékařské vzdělání, maximálně hodný a přívětivý. Ovšem ani výše zmiňované důvody neomlouvají to, co se mi stalo minulý týden a kvůli čemu mám teď strach si kdekoliv cokoliv udělat a radši ležím doma v posteli a v bezpečí.
Můj tatík je řemeslník a znáte to – shit happens – vrazil ruku do hoblovky (pokud netušíte, co to je, tak zhruba je to hodně velký ošklivý stroj se spoustou rychle se točících a ostrých částí). Výsledkem byla přetržená tepna na zápěstí a zrasované tři prsty. Naštěstí tatík si v tu chvíli vybral svůj příděl chladnokrevnosti a provizorně ruku ovázal a podařilo se mu sehnat babičku a odjet do jedné blízké nejmenované nemocnice. Zde s rukou v zakrváceném a prosakujícím obvazu došel na ambulanci a doklepal se na sestru, která – a teď nasává ta neuvěřitelná část příběhu – se na otce podívala a řekla: „Posaďte se a počkejte si.“ Tatík naštěstí díky ztrátě krve sestřičku okamžitě nerozcupoval na kousky, ale opravdu se posadil a v poklidu krvácel na podlahu. Po 5-10 minutách sestra vyšla ven, přišla k tatíkovi a řekla: „Zajděte si s tím na rentgen.“ Ehm, poslat krvácejícího člověka na rentgen je možná obvyklá praxe, netuším, ale poslat ho tam samotného a bez jakékoliv pomoci, to už doufám ne. No ale co měl otec dělat, šel na rentgen a za ním zůstávala cestička tvořená kapkami krve… Na rentgenu vykoukla další sestřička, shlédla tatíka a pronesla opět tu magickou větu: „Posaďte se a počkejte si.“. V té chvíli se už tatíkovi opravdu začal zvedat krevní tlak, což krvácení moc nepomáhalo, ale aspoň ho to udrželo při vědomí. Po dalších nekonečných minutách se tatík prokrvácel s rentgenem zpět na ambulanci, kde si sestřička snímek odebrala a pronesla potřetí, a v jejím životě asi naposled, frázi: „Posaďte se a počkejte si.“…
Další události se dají přirovnat jen k jadernému výbuchu v Hirošimě. Tatík vybouchl, smetl sestřičku, čekárnu, doktora, nemocnici…během několika dalších chvil byl na sále, kde mu primář oddělení zastavoval krvácení a sešíval ruku. Taky to asi byla jediná možnost, jak uchránit nemocnici před žalobou, protože to co předváděl místní personál, není omluvitelné absolutně ničím. V téhle chvíli asi ještě umívají tatíkovu krev z podlahy a seškrabují sestřičku ze zdí.
Tatík to nakonec přežil (jeho prsty asi ne) a já se jdu dívat na další sérii House MD. Hlavní hrdina je sice doktor a arogantní hajzl, ale málokdy mu někdo umře a když už jo, tak je to aspoň sranda.
1 komentář:
Tak to je klasika. Osobně si myslím, že většina obvoďáků má plat až příliš vyskoký na to co odvádí za práci. Viz moje oteklá noha a naše obvoďačka... Ze všech doktorů, které jsem znal, tak pouze dva doktoři se zajímali a to pouze ve vojenské nemocnici v Brně. Mimochodem i tu chtěli naši skvělí politici zrušit. Naštěstí zatím se jim to nepovedlo. Byl příliš velký odpor pacientů. Naši vševědoucí politici by nejraději dali vše do Bohunické nemocnice, ktrerá je sice asi největší ve střední evropě, ale také je největší bordel, co jsem viděl. O doktorech si myslím své. Už proto, že můj téměř švagr je primář interny u Svaté Anny v Brně a jak mluvil o zemřelých pacientech, jak ho nasrali, že zemřeli, když měl službu... Kdysi jsem si myslel to co ty. (Jsou mizerně placení. Je to poslání, které zaslouží obdiv a naši úctu, ale dnes vím, že to mají těžké jen ti dobří doktoři, kterých bohužel ubývá.) Radek
Okomentovat