Zjišťuju, že mezi starostmi se školou, prací (respektive jejího nedostatku), radostmi s přítelkou a ostatními pitominami, co žerou čas, první věc, co vždy oželím, je aktualizace blogu :-) Hanba mi. Ale jelikož mi teď shořel desktop, mobil vypověděl službu, venku je na procházky hnusně a kamarádi jsou v čudu, tak mám zase čas nacvakat pár postřehů do blogu na svém roztomilém EEE laptopu.
Od doby, co jsem byl malý, jsem si přál, abych byl velký a teď, když jsem relativně velký, mne to stejně neuspokojilo a chci být ještě starý, moudrý a důstojně šedivý nebo se tak alespoň cítit. Minulý pátek jsem se k tomu i přiblížil, když mě moji opilí kamarádi vytáhli na místní discotéku pro náctileté (ne, neuvedu její jméno, i když bych mohl, ale to místo opravdu nehodlám propagovat). Všude kolem pobíhali středoškoláci, kteří se snažili vypadat drsně a cool a demostrovat každým pohybem, že oni vládnou světu. Chtělo se mi nějakého toho blbečka v kšiltu nasazeném v podivném úhlu na hlavě vzít za vytahanou mikinu a jednu mu vrazit, aby se probral a uvědomil si, že na jakémkoliv společenském žebříčku je právě on nejníž (možná jsou pod ním příslušníci soudobé emo vlny a všichni uživatelé serveru libimseti.cz, ale to není zas tak důležité). Pak jsem si ale uvědomil, že by ten mnou napadený chudák neměl nejmenší šanci. Ne že bych byl nějaká korba, ale když on žádný z těch kluků přes tu kšiltovku pořádně nevidí, mikina jim brání v pořádném rozmachu a kalhoty z rozkrokem u kolen jim zase znemožňují rychlé odskoky a úhyby. Proč je trápit.
Pak jsem si uvědomil, že vlastně podvědomě odsuzuji mladší generaci, což znamená, že patřím do té starší, které se nelíbí současná hudba (fakt nevím, co to ta hrálo za kraviny a je mi to jedno...The BPA rulez :-) ) a odsuzují "mladý" styl oblékání. Super...jen by to chtělo ještě nějaké potvrzení. Mrkl jsem na holky, co křepčily na parketu a měly na rukách červené pásky (= pod 18 let; moje fialová páska se tam krásně vyjímala) a v duchu jsem na chvíli cítil, že už je to pro mě fakt moc mladý (byla to jen opravdu malá chvíle, ale mně to stačilo). To bylo moje potvrzení, že jsem starší a moudřejší a mohl jsem odtamtud "krucinál rychle vypadnout."
Tenhle pocit společenské nadřazenosti mi bohužel vydržel pouze do včerejška. Šel jsem do divadla na představení "Rendez-vous s operetou"
a zažil dva šoky. Za prvé - představení nebylo špatné, ale nezvedalo mne ze židle tak, jak třeba muzikálové melodie a hlavně jsem prakticky žádnou píseň nepoznal (i když několik moc operet jsem už viděl, ale prd si pamatuju). A za druhé - moje vlasy sice nejdou s dobou, ale tolik šedin, jako bylo v tom divadle, ještě dlouho mít nebudu. Stručně a jasně, byl jsem v divadle nejmladší a můj pocit moudrosti a důstojnosti odletěl dřív, než když vyřknete "francouzské hole". No nic, zítra mám oficiální sraz se střední po X letech (X je číslo dělitelné 5 beze zbytku, jen tak pro představu), třeba se budu moudře cítit tam. I když velkou šanci tomu nedávám.Od doby, co jsem byl malý, jsem si přál, abych byl velký a teď, když jsem relativně velký, mne to stejně neuspokojilo a chci být ještě starý, moudrý a důstojně šedivý nebo se tak alespoň cítit. Minulý pátek jsem se k tomu i přiblížil, když mě moji opilí kamarádi vytáhli na místní discotéku pro náctileté (ne, neuvedu její jméno, i když bych mohl, ale to místo opravdu nehodlám propagovat). Všude kolem pobíhali středoškoláci, kteří se snažili vypadat drsně a cool a demostrovat každým pohybem, že oni vládnou světu. Chtělo se mi nějakého toho blbečka v kšiltu nasazeném v podivném úhlu na hlavě vzít za vytahanou mikinu a jednu mu vrazit, aby se probral a uvědomil si, že na jakémkoliv společenském žebříčku je právě on nejníž (možná jsou pod ním příslušníci soudobé emo vlny a všichni uživatelé serveru libimseti.cz, ale to není zas tak důležité). Pak jsem si ale uvědomil, že by ten mnou napadený chudák neměl nejmenší šanci. Ne že bych byl nějaká korba, ale když on žádný z těch kluků přes tu kšiltovku pořádně nevidí, mikina jim brání v pořádném rozmachu a kalhoty z rozkrokem u kolen jim zase znemožňují rychlé odskoky a úhyby. Proč je trápit.
Pak jsem si uvědomil, že vlastně podvědomě odsuzuji mladší generaci, což znamená, že patřím do té starší, které se nelíbí současná hudba (fakt nevím, co to ta hrálo za kraviny a je mi to jedno...The BPA rulez :-) ) a odsuzují "mladý" styl oblékání. Super...jen by to chtělo ještě nějaké potvrzení. Mrkl jsem na holky, co křepčily na parketu a měly na rukách červené pásky (= pod 18 let; moje fialová páska se tam krásně vyjímala) a v duchu jsem na chvíli cítil, že už je to pro mě fakt moc mladý (byla to jen opravdu malá chvíle, ale mně to stačilo). To bylo moje potvrzení, že jsem starší a moudřejší a mohl jsem odtamtud "krucinál rychle vypadnout."
Tenhle pocit společenské nadřazenosti mi bohužel vydržel pouze do včerejška. Šel jsem do divadla na představení "Rendez-vous s operetou"
A jen tak bokem - proč se tenhle článek jmenuje, jak se jmenuje? Moudří vědí a ti ostatní se mrknou tady:
Žádné komentáře:
Okomentovat