Pokud by se někomu snad zdálo, že se na tomhle blogu nic dva týdny neděje, tak se Vám to nezdá, ona je to pravda. Omluvou za ten první týden absence budiž všeobecné vánoční a silvestrovské veselí, které letos bylo opravdu velice vydařené a kdybych aspoň jedinou fotku z našich akcí považoval za natolik slušnou, abych ji mohl uveřejnit, tak bych tak učinil…ale holt máte smůlu.
S omluvou pro druhý týden absence je to trošku těžší. Abych začal zeširoka. Poslední týdny a měsíce roku 2007 nebyly zrovna pozitivní. To se jednak odrazilo v mé celkové náladě, ale také v založení tohohle blogu. Často jsem míval pocit, že už jsem fakt dospělý, protože jsem musel řešit samé dospělé problémy, ať už ty moje nebo mých známých (znáte to – nevěry, rozpady manželství, vážná tělesná zranění, psychické poruchy,…). Říkal jsem si (a už to nikdy neudělám), že s příchodem nového roku se pokusím najet na méně katastrofický scénář a budu si (bez ohledu na probíhající zkouškové) aspoň trošičku užívat života.
Na Silvestra to vypadalo ještě nadějně – nejlepší moje párty roku 2007 byla fakt perfektní, plná hudby, tance, žen, lehkých drog (někdy i všechno zaráz…). Ale jakmile se na hodinách přehoupla půlnoc a opadlo prvních pár vtipných hodin novoročního nadšení, tak vše šlo totálně do háje. Při vyprávění by se mělo zacházet do detailů kvůli přitažlivosti textu, ale vzhledem k povaze dění tak nemůžu učinit, takže jen obecně – v novém roce 2008 už jsem zažil deprese (ne ty, co máte, když Vám zruší oblíbený seriál v telce, ale takový ten nepříjemný druh, kvůli kterému musíte nakoupit nové krabici kapesníků s 50 kusy zdarma navíc), sebepoškozování (psychické i fyzické), poškozování třetích osob (psychické i fyzické), atd…
Dnes je 8.1. 2008 a mě už druhý den v kuse bolí hlava i žaludek ne z důvodu nemoci (i když to taky přijde), ale z důvodu čistého přesycení negativními fakty. Teď tu sedím a přemýšlím, jestli si člověk může stresem vypěstovat mozkový nádor…
Abych se úplně nezbláznil, tak sem tam se snažím poslechnout nějakou relaxační hudbu, i když to normálně nikdy nedělám. Pokud máte taky nějaké starosti, tak doporučuju, ať se ke mně přidáte. A začněte třeba tímhle:
Kawai Kenji – Omoi Haruka
Až najdu nějaký pěkný přehrávač použitelný na webu, tak tyhle muzikální rozptýlení snad nebudu používat tak neobratně.
Edit: No tak nějaký ten přehrávač jsem našel. Uvidíme, jak to půjde. Hlavně musím ještě vymyslet, jak tomu přehrávači dát nějaký přijatelnější barevný look.
S omluvou pro druhý týden absence je to trošku těžší. Abych začal zeširoka. Poslední týdny a měsíce roku 2007 nebyly zrovna pozitivní. To se jednak odrazilo v mé celkové náladě, ale také v založení tohohle blogu. Často jsem míval pocit, že už jsem fakt dospělý, protože jsem musel řešit samé dospělé problémy, ať už ty moje nebo mých známých (znáte to – nevěry, rozpady manželství, vážná tělesná zranění, psychické poruchy,…). Říkal jsem si (a už to nikdy neudělám), že s příchodem nového roku se pokusím najet na méně katastrofický scénář a budu si (bez ohledu na probíhající zkouškové) aspoň trošičku užívat života.
Na Silvestra to vypadalo ještě nadějně – nejlepší moje párty roku 2007 byla fakt perfektní, plná hudby, tance, žen, lehkých drog (někdy i všechno zaráz…). Ale jakmile se na hodinách přehoupla půlnoc a opadlo prvních pár vtipných hodin novoročního nadšení, tak vše šlo totálně do háje. Při vyprávění by se mělo zacházet do detailů kvůli přitažlivosti textu, ale vzhledem k povaze dění tak nemůžu učinit, takže jen obecně – v novém roce 2008 už jsem zažil deprese (ne ty, co máte, když Vám zruší oblíbený seriál v telce, ale takový ten nepříjemný druh, kvůli kterému musíte nakoupit nové krabici kapesníků s 50 kusy zdarma navíc), sebepoškozování (psychické i fyzické), poškozování třetích osob (psychické i fyzické), atd…
Dnes je 8.1. 2008 a mě už druhý den v kuse bolí hlava i žaludek ne z důvodu nemoci (i když to taky přijde), ale z důvodu čistého přesycení negativními fakty. Teď tu sedím a přemýšlím, jestli si člověk může stresem vypěstovat mozkový nádor…
Abych se úplně nezbláznil, tak sem tam se snažím poslechnout nějakou relaxační hudbu, i když to normálně nikdy nedělám. Pokud máte taky nějaké starosti, tak doporučuju, ať se ke mně přidáte. A začněte třeba tímhle:
Kawai Kenji – Omoi Haruka
Až najdu nějaký pěkný přehrávač použitelný na webu, tak tyhle muzikální rozptýlení snad nebudu používat tak neobratně.
Edit: No tak nějaký ten přehrávač jsem našel. Uvidíme, jak to půjde. Hlavně musím ještě vymyslet, jak tomu přehrávači dát nějaký přijatelnější barevný look.
Žádné komentáře:
Okomentovat